Wellness
Kůže (lat. cutis, gr. derma)
Kůže je tělní pokryv a je největším orgánem lidského těla.
Pokrývá tělo a odděluje tak vnitřní prostředí organismu od vnějšího prostředí.
Plocha kůže u dospělého člověka dosahuje 1,6 až 1,8 m?, a to z ní dělá největší orgán lidského těla. Hmotnost kůže představuje 7% celkové tělesné hmotnosti. Na lidskou hlavu a krk u běžného zdravého člověka připadá přibližně 11 % kůže, na trup 30 %, na horní končetiny 23 % a na dolní končetiny asi 36 % celého povrchu kůže. Síla (tloušťka) lidské kůže se mění od 0,4 do 4 mm (kůže na chodidlech, záda). Nejtenčí kůže člověka je na očních víčkách, rtech a také na vlasové části hlavy.
Funkce kůže
Kůže plní řadu rozmanitých funkcí, mezi něž patří:
-Ochranná funkce:
Kůže je náš ochranný plášť. Náš organismus chrání nejen před různými mechanickými vlivy, ale i před infekcemi nebo slunečním zářením- jedná se o bariéru mezi vnějším a vnitřním prostředím. Kůže chrání tělo proti vniku škodlivých látek, mikroorganismů.
-Smyslové funkce:
Vkůži je uložena řada receptorů (nervových zakončení), které reagují na teplo, chlad, tlak nebo poranění tkání. Bez kůže bychom nic necítili, protože se zde nachází sídlo hmatu, je jeden z obranných mechanismů, kterými tělo reaguje na přehřátí nebo stres.
Termoregulace:
Kůže pomáhá udržovat stálou teplotu těla, a to pomocí kožních cév a potních žláz. V teplém prostředí se cévy rozšiřují, dochází ke zvětšení průtoku krve, a tím k urychlení výdeje tepla. Mnoho tělesného tepla se totiž spotřebuje k odpaření potu.
Na druhé straně kůže zabraňuje nechtěnému odpařování tekutin z těla.
Bez ochranného filmu, který je na pokožce, bychom nebyli schopni odolat vlhkosti. Film totiž brání pronikání vody a dalších látek dovnitř těla.
-Skladovací funkce:
V podkožním vazivu se skladuje tuk. Ten má kromě funkce zásobní i funkci mechanickou a izolační. Jsou zde uskladněny i vitaminy rozpustné v tucích.
-Vylučovací funkce:
Kůže je vedle ledvin dalším důležitým orgánem pro vylučování chemických látek z těla.
To je zajišťováno mazovými a potními žlázami, jejichž sekrety (pot a maz) přispívají k ochraně kůže. Pot svou kyselou reakcí omezuje růst mikroorganismů. Má proto slabé dezinfekční účinky. Vylučování potu je zároveň velmi důležitý prostředek termoregulace organismu.
-Resorpční funkce:
Přes kůži je možné do těla vpravit jen látky rozpuštěné v tukových rozpouštědlech nebo v tucích, které lze do kůže vtírat (např. různé léky v podobě mastí).
Přes kůži je také možné absorbovat dýchací plyny.
Zdravá kůže je schopna absorbovat jen malé množství látek. Poškozená kůže má však velké resorpční schopnosti, což může vést k rozvoji infekcí způsobených mikroorganismy
-Estetická funkce a komunikace:
Př. červenání; je možné uhodnout psychické rozpoložení jedince
Z čeho se kůže skládá.
Kůže je tvořena třemi hlavními vrstvami - pokožkou, škárou a podkožním vazivem.
Každá z těchto částí má svoji nezastupitelnou funkci a jen když všechny tři dobře fungují, může být naše kůže přirozeně krásná.
Pokožka nás chrání.
Pokožka /epidermis/ je tvořena z několika vrstev buněk.
Horní vrstvy kůže neustále rohovatí, odumírají a odlupují se. Je to způsobeno tím, že buňky v horních vrstvách pokožky se postupně více a více vzdalují od zdroje krve a živin, takže pozvolna degenerují, naplňují se keratinem (rohovinou) a odumírají.
Celá pokožka se obmění asi za tři týdny. Za celý život se z člověka oloupe asi 18-22kg mrtvých buněk kůže.
Buňky ve spodních vrstvách kůže se neustále dělí a vytlačují starší buňky k povrchu. Součástí spodních vrstev pokožky je také pigmentové barvivo melanin, které chrání tělo před škodlivými účinky UV-záření. Neobsahuje žádné kapiláry (vlásečnice) a většinu živin získává ze škáry.
Zásadní význam má bazální – základní vrstva buněk těsně nad hranicí škáry, která je schopná dělení.
Tento princip zajišťuje plynulou obměnu a dozrávání vrstev pokožky. Drobounké suché šupinky na kožním povrchu jsou tedy skupinky odlučujících se buněk. Proces obměny epidermis trvá průměrně 28 dní.
Prvnímu kontaktu se zevním prostředím je ale vystavena ještě další v minulosti leckdy podceňovaná povrchová struktura kůže – lipidový nebo lipoidní film.
Lipidy – tuky, které tvoří jeho významnou součást, nejsou jeho jedinou složkou. Obsahuje dále například pot, maz z mazových žláz a chemické látky – například aminokyseliny, volné mastné kyseliny, kyselé produkty látkové výměny jako například kyselinu mléčnou. Tyto látky zajišťují mírně kyselou reakci kožního povrchu. Sekrece potních a mazových žláz spolu s produkty rohovění ovlivňují zásadním způsobem optimální obsah vody v pokožce – hydrataci.
Škára rozhoduje o vráskách.
Střední vrstvu kůže tvoří škára (korium), která je tvořena různými typy vazivových vláken spojených tmelovou substancí.
Tato vrstva rozhoduje o pružnosti, mechanické odolnosti a pevnosti kůže. Její vlastnosti mají vliv na vznik vrásek, které jsou projevem stárnutí kůže. Její součástí jsou cévy, nervová zakončení, díky kterým jsme schopni vnímat pocity, jako je teplo, chlad a bolest, ve škáře jsou zanořeny potní a mazové žlázy, nehty a vlasy.
Podkoží.
Nejhlubší vrstvou kůže je podkožní tuková tkáň.
Chrání hlouběji uložené orgány proti mechanickému poškození i proti teplotním vlivům. Kromě této „izolační funkce“ je také energetickým rezervoárem.
Organismus sem ukládá přebytky svých energetických zdrojů. Funkcí podkožního vaziva je izolovat a chránit svaly a nervy. Podkožní tuková vrstva určuje tvar a hmotnost celého těla. U žen bývá tato vrstva silnější.
Kůže - zásobárna vody
Obal našeho těla je současně velkou zásobárnou vody.
Kůže mladého člověka obsahuje asi z 60ti procent vodu, ve stáří pak tato hodnota klesá jen na 30 procent. S postupujícími léty tedy kůže ztrácí schopnost uchovávat vlhkost. Vazivová tkáň již není tak pružná a tvoří se vrásky.
K tomu, abychom tento přirozený proces pozastavili, nám pomůže i pravidelné používání kvalitních kosmetických přípravků, které do kůže potřebnou vlhkost doplňují.
Druhy pleti
Pro každodenní ošetření pleti je důležité znát typ vlastní pokožky.
Jenom tak si vybereme správné kosmetické přípravky.
Typ pleti nejlépe určíme na obličeji.
U lidí s mastnou pletí se obličej leskne a po celé jeho ploše jsou zřetelné rozšířené póry. Mastná pleť má zvýšenou sekreci kožního mazu.
To bývá problém hlavně v pubertě, kdy je náchylná k tvorbě komedonů (ucpaná ústí mazových žláz v podobě černých teček nejčastěji na obličeji).
Mastná pleť stárne pomaleji, není náchylná k předčasné tvorbě vrásek, lépe odolává vnějším vlivům a bývá méně často postihována alergickými reakcemi.
Pro suchou pleť je charakteristická tvorba šupinek na povrchu.
Rozšířené póry se na obličeji takřka nevyskytují, a když, tak jen na nose. Suchá pleť působí jemně až křehce, citlivě reaguje na vnější vlivy a často trpí alergickými reakcemi. V pubertě s ní sice nejsou problémy, rychleji však stárne a je náchylnější k tvorbě vrásek.
Velmi často se setkáváme s typem pleti, která se označuje jako pleť smíšená. Je mastnější na tzv. T-zóně, tedy na čele, nosu a bradě. V oblasti tváří je tento druh pleti spíše sušší.
Co pleti škodí.
-Teplotní výkyvy
Pokožce nesvědčí ani mráz, ani horko.
V mrazu trpí horní vrstva nechráněné pokožky, dochází k jejímu zarudnutí a k celkovému hrubšímu vzhledu pleti.
Sauna, solárium nebo přehnané slunění nesvědčí především pleti s rozšířenými žilkami. Ty se ještě více „roztáhnou“ a v extrémních případech mohou i popraskat.
Rychlé změny teploty v zevním prostředí, jako je sálavé teplo nebo náhlé ochlazení v mrazu mají nejzávažnější následky, zejména pokud působí opakovaně.
Těm, kteří mají s pletí problémy, doporučujeme nevystavovat se extrémním teplotám pokud možno vůbec, případně měnit prostředí s vysokými teplotními výkyvy pouze pozvolna.
-Nevhodnost přípravků
Nevhodné kosmetické přípravky a nevhodné ošetřování pleti.
Dnes snad každá žena považuje za samozřejmost dopřát si kvalitní kosmetiku.
Důležité je ovšem i její správné použití. Například pravidelné „vytahování“ pleti na obličeji při aplikaci krému může být příčinou předčasné tvorby vrásek.
-Nevhodný jídelníček
Strava má na kvalitu kůže velký vliv.
Pleti například neprospívá příliš cukru, tuku, oleje, kofeinu, bílého pečiva nebo ostře kořeněných jídel. Naopak pomůže čerstvá zelenina a ovoce, vláknina, libové maso nebo ořechy. Dodržování zásad zdravé životosprávy prospěje nejen Vaší pleti, ale i celému organismu.
-Kouření
Nikotin obsažený v tabákovém kouři ovlivňuje negativně organizmus jako celek. Stahuje cévy, podporuje vznik nádorových onemocnění.
Pokožka dlouholetých kuřáků bývá zhrubělá, vrásčitá. Kolem úst se tvoří hluboké brázdy, které kosmeticky prakticky nelze korigovat.
-Nedostatek tekutin
Kůži prospívá pravidelný pitný režim. Pokožka, která trpí nedostatkem tekutin, rychleji stárne.
V dehydratované kůži nedochází ke kvalitní látkové výměně a těžko se pak zbavuje škodlivin. Zdravý člověk by měl denně vypít až 2,5 l tekutin, nemocným je doporučováno až 2x tolik. Pijte minerální vody, čerstvé ovocné a zeleninové šťávy a Vaše pokožka bude zdravá a hladká.
-Nedostatek pohybu
Sedavý způsob života má za následek zpomalení všech tělesných pochodů.
Dochází i ke zbrzdění procesů, které vedou k obnově pokožky. Kůže se nedostatečně regeneruje a není schopná vyplavovat škodliviny, které ji zatěžují.
-Nedostatek spánku
V noci přichází chvíle, kdy regenerační procesy v kůži vrcholí.
Ve spánku vytváří kůže nové buňky, kterými nahrazuje ty odumřelé. V kůži se odehrává mnoho chemických procesů a je proto potřeba dopřát pleti dostatečně dlouhý odpočinek.
Přestože není možné si uchovat spánek „do zásoby“ i ti, kteří si nemohou dopřát alespoň 6-7 hodin spánku denně, by se měli alespoň jednou za několik dní dobře vyspat.
-Nedostatek čerstvého vzduchu
Také pobyt na čerstvém vzduchu přispívá ke kvalitní regeneraci pokožky.
Dochází k jejímu prokrvení, zrychluje se látková výměna a navíc, pobyt v přírodě má protistresové účinky.
-Velkoměsto
Městský smog není pro pleť to pravé. Částečky prachu ulpívají na kůži a znesnadňují její dýchání.
Právě proto je důležité chránit pleť kvalitní kosmetikou. Tou je třeba pokožku nejen chránit před vlivy prostředí, ale také ji použít při čištění pleti a její přípravě na noční regeneraci.
-Stres
Také častý stres má na celý organismus, a tedy i na pokožku neblahé účinky.
Stres a napětí působí celkovou únavu, která může vyvolat v některých partiích na kůži zvýraznění vrásek, jinde naopak – například kolem očí – způsobit otok, který je zpočátku přechodného ale později trvalého charakteru.
Proti stresu je možné bránit se výše zmíněnou zdravou životosprávou, pohybem na čerstvém vzduch a někdy pomůže i jednoduchá koupel s příjemnou kosmetikou, která je relaxací pro tělo i duši.
Pokožka je zrcadlem zdravotního stavu.
Hezká a zdravá pokožka vyžaduje nejen zevní kosmetickou péči, ale také péči vnitřní, tedy vyváženou stravu, doplněnou dostatečným přívodem tekutin a dostatkem spánku.
Nevhodné složení stravy se na stavu naší pokožky velmi brzy projeví.
Důležitou složkou stravy jsou vitaminy. Z hlediska funkce a stavu naší pokožky se jedná zejména o vitaminy A, E, D, C, beta-karoten, a některé vitaminy B-komplexu, např. vitamin B6, biotin, niacin a kyselinu pantothenovou.
Proč jsou právě tyto vitaminy pro pokožku důležité?
Vitamin A spolu s vitaminem C podporuje nejen tvorbu kostí a chrupavek, ale i kožního kolagenu. Tím pozitivně ovlivňuje pevnost a pružnost pokožky. Vitamin A také stimuluje obnovu kožních buněk, pomáhá tedy udržovat pleť hebkou a vláčnou. Pro své vlastnosti se vitamin A často přidává do pleťových krémů a olejů.
V době, kdy se více sluníme a opalujeme, musíme dbát také na ochranu kůže proti nadměrnému působení UV záření.
V tomto ohledu jsou nezastupitelné antioxidační látky, mezi které patří vitamin E, C, beta-karoten, flavonoidy, zinek, selen a také koenzym Q10. Vitamin E se podílí na antioxidační funkci organismu tím, že neutralizuje volné radikály. Tyto nebezpečné látky vznikají jednak v organismu, jednak je přijímáme z vnějšího prostředí, ale vznikají také působením UV záření.
Volné radikály poškozují buňky v našem těle a mohou být příčinou vzniku rakoviny.
Lidský organismus se proti účinku volných radikálů brání pomocí antioxidačních látek, kterých by měl být ve stravě dostatek zejména v době dovolených, kdy se lidé více sluní a fyzicky pohybují.
Vitamin E se pro své vlastnosti přidává do opalovacích prostředků, kde se uplatňuje nejen jako antioxidant, ale také zvyšuje účinnost ochranných UV filtrů, v těchto přípravcích obsažených.
Také mléka po opalování vitamin E obsahují, v tomto případě se využívá schopnost vitaminu E uklidňovat a zvlhčovat pokožku, podrážněnou slunečním zářením. Vitamin E urychluje hojení ran a spálenin a má schopnost omezovat tvorbu jizev. Beta-karoten, provitamin A, významně chrání organismus před fotooxidací a pomáhá zmírňovat alergické reakce na slunce.
Pro stav a kvalitu pokožky je důležitý také vitamin D. Tento vitamin jednak přijímáme stravou, jednak se vytváří v naší kůži působením UV paprsků. Množství takto vytvořeného vitaminu D však není někdy dostačující. To platí zejména v zimních a jarních měsících nebo u lidí, kteří se z určitých důvodů slunci nevystavují (kojenci, staří lidé) nebo používají opalovací krémy s vysokým UV filtrem. Tito lidé mohou mít vitaminu D nedostatek a měli by ho přijímat stravou nebo vitaminovými preparáty.
Denní příjem vitaminu D však nemá překročit pětinásobek denní doporučené dávky.
Mezi další vitaminy, které jsou nezbytné pro dobrou funkci a stav kůže, patří některé vitaminy B-komplexu, zejména biotin, niacin a vitamin B6. Biotin příznivě působí jak na pokožku, tak na vlasy a nehty.
Historie péče o kůži.
O svoji kůži pečovali lidé prakticky od Adama. Některé jejich recepty na krásu bychom bez obav mohli vyzkoušet i dnes, jiné nejsou právě nejlákavější.
Tak či onak, malá procházka historií krásy bude jistě poučná i zábavná.
Svoji kůži si lidé natírali už v pravěku. Především tukem se chránili proti větru, slunečnímu záření, ale i hmyzu. Primitivní člověk si obličej i tělo líčil barevnými hlinkami nebo šťávami z rostlin. Ornamenty na kůži ho jednak měly chránit před duchy, vyjadřovaly ale rovněž jeho společenské postavení a příslušnost ke kmeni.
Ve staré Indii používali přípravky k pěstění krásy ženy i muži. Oblíbené byly obklady z různých bylinných šťáv, masti a oleje. Za elixír života bylo považováno kravské mléko, ještě více se ale cenilo mléko mateřské.
Velkou pozornost tělesné hygieně a kosmetice věnovali Egypťané. Ti se myli několikrát denně, vždy ráno a večer, a také před každým jídlem. K mytí patřilo očišťování olejem, pískem a sodou. Mýdlo tak jak existuje dnes Egypťané neznali. Tamní krasavice používaly také pleťové masky. Ty byly zhotovené z medu, který byl v Egyptě jako zkrášlovací přípravek velmi populární. Žádná kniha o Egyptě se neobejde bez informace, že se královna Kleopatra koupala v oslím mléce. Na cestách ji prý za tímto účelem doprovázelo celé stádo oslic.
Peršané odstraňovali skvrny v obličeji mastí z páchnoucího potu ovčí vlny, který byl smíšený s medem.
Velkými milovníky lázní a koupelí byli Řekové.Po lázni následovala masáž různými oleji, například z mandlí, datlí, ořechů, sezamu, myrhy, růže, kosatců, narcisů, granátových jablíček nebo šafránu. Masti se připravovaly z loje, vosku, terpetýnu, vepřového i husího sádla.
Lázeňství bylo populární i v Římě, kde se stavěly lázně veřejné. Návštěva takových lázní byla i společenská událost – kromě očisty zde lidé nalezli také příležitost k diskusi a filozofování. Lázně měly rovněž léčebný efekt. Lékaři často doporučovali pacientům střídavé koupele v horké a studené vodě, masáže a vtírání olejů do kůže. Žádná vznešená Římanka nemohla ulehnout ke spánku bez pleťové masky na obličeji a krku. Mezi oblíbené přísady masek patřilo chlebové těsto a mléko. Ráno se maska omývala taktéž mlékem – buď kozím, a nebo po vzoru Kleopatry, mlékem z oslice.
Ve středověku už koupání tak oblíbené nebylo, nicméně různé balzámy, parfémy a vonné oleje byly u šlechty velmi populární. Urození lidé nosili u pasu takzvaná voňadla, tedy lahvičky s vůní dováženou většinou z Arábie. Jejich úkolem bylo zakrýt zápach, který se kolem nich při nedostatečné hygieně mohl šířit.
Jen malé zlepšení přinesla renesance. Tehdejší krásky o svoji kůži pečovaly podle staré receptury, v níž hrál důležitou roli lněný olej, voňavá koupel a kosmetické masky. Ty se vyráběly třeba z vaječných bílků a myrty.
V baroku se o všeobecnou hygienu mnoho nedbalo. Proto také tady bylo na denním pořádku používání voňavek, vonných bylin, koření, květů a pižmových kuliček. V období rokoka se péče o tělo propadla hluboko dolů. Francouzská královna Marie Antoinetta vyčítala dokonce jednomu svému šlechtici, že si čistí zuby a koupe se. Časté mytí se totiž považovalo za známku kožní choroby.
Využijte možnosti získat některý z našich programů zravé výživy včetně bezplatného poradenství a neváhejte nás kontaktovat.
Programy sestavujeme individuálně podle potřeb a možností klientů.
Vnější výživa
